Slovanský příval

Kniha líčí příběh Ildigisův z úsvitu dějin Germánů a Slovanů, který se skutečně udál. Autor v něm popisuje zlovolnosti knížete Auduina, jemuž mohla náhlá úmrtí v okolí královské rodiny dopomoci do vladařského křesla Langobardů. Taková verze událostí má svůj historický základ. Už slavný byzantský historik Prokópios se o smrti Ildigisova bratra, jeho otce Risulfa, i krále Langobardů Wakka a jeho syna Waltariho zmiňuje s tím, že všichni zemřeli na mor. – Ale proč tedy neskončil svůj život na onu hroznou nemoc i Auduin? – Že by náhodou? Ne. Takové náhody se nedějí. Proč se Prokópios ve své strohé zprávě zmiňuje o Ildigisově útěku ke Slovanům a Gepidům? Proč by utekl? – Jenom tak? Netušil snad náhodou v Auduinovi nebezpečného člověka? A z jakého důvodu Auduin tolik dbal o Ildigisovo navrácení, že neváhal kvůli němu pozvednout proti Gepidům válku? To vše vedlo autora knihy k napsání vlastní verze událostí ze 6. století po Ježíšově narození. V této souvislosti je důležité, že se v knize objevují kněží hlásající víru tesařova syna. Jinými slovy, neuznávající božství Ježíše Krista. Byli to příslušníci ariánského křesťanství. Proti nim stáli vyznavači tvrdící, že Kristus byl bůh. Ariánství bylo r. 325 vyhlášeno za bludné učení, avšak svůj zákaz o několik století přežilo.