Ženu ani květinou ...

"V televizi říkali, že domácí násilí se týká dokonce každé třetí manželky… Zářný příklad toho, jak udělat z komára velblouda," pronesla jsem nabubřele a sebevědomí ze mě prýštilo jak šťáva z rozšlápnutého pomeranče…

Dnes už jsem jiná. Už ze mě neprýští sebevědomí, jen čurůček teplé krve z rozseknutého rtu mi právě stéká po bradě. Ohledávám ranku jazykem, kovová pachuť se mi rozlézá po patře a z šedé kůry mozkové vytahuji zabodnutý střípek vzpomínek. Jak jsme tehdy se Zitou hrdě vypínaly hrudníky, aby z nich každý mohl rozluštit: Jsme emancipované, soběstačné a úspěšné! S námi nikdo mávat nebude. I když, pokud bych měla být zcela upřímná, já musela k oné soběstačnosti a emancipovanosti doklopýtat cestičkami značně krkolomnými. Ale zdařilo se, táhlo mi na Kristovy roky a žádný vztah už mě nemohl vykolejit z přesně vymezené trasy směrem vzhůru. Tedy domnívala jsem se, že žádný vztah už mě nemůže vykolejit…

Vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky